Potřebné vzdělání

Základní škola je dokonalým přirovnáním. Za dob socialismu se čas dětí strávených na ZŠ na pár let změnil, „Husákovy děti“ měly základní vzdělání stanovené pouze na osm let, přičemž nepřijatí studenti si mohli svůj pobyt na rok prodloužit a navštěvovat devítku, tudíž přijímací řízení na střední školu vykonávat o rok později. Dalo by se říct, že oproti vycházejícím osmákům měli studenti o trochu navrch.

základní vzdělávání

Ovšem osm povinných let nezůstalo dlouho, za pár let se stanovila hranice opět na let devět, a to pro všechny. Poté si děti rozhodují kam dál. Gymnázia, obchodní akademie, zdravotnické školy či lycea, průmyslovky či učiliště. Myslím, že i teď zůstává možností stále hodně a žáci si mohou vybírat. Ovšem je tu jedna otázka. Je možné, aby každé dítě vědělo ve čtrnácti, potažmo patnácti letech, co chce v životě dělat, jaké chce mít povolání?

Tady si myslím, že kotví chyba systému. Děti si často vybírají školy, na které nemají dostatek vědomostí – zkrátka na tu školu nemají, ale protože tam jdou jejich kamarádi, budou ji navštěvovat také. Někteří rodiče mají na své děti vysoké nároky a zkrátka žáci nemají na výběr. Nechci nikomu radit ve výchově, ale tento případ se mi zdá velmi nelogický. Proto to dopadá tak, že z vysokých škol vychází ročně několik set právníků, ekonomů, učitelů, … nicméně řemeslníků stále ubývá.
řemeslo truhláře

Každému nemůže jít vše, někdo je šikovný na manuální práci, potom je škoda, aby byl um zanedbáván. Ze strany finanční si kvalitní a pilný řemeslník nemůže stěžovat a uplatnění na trhu má takřka hned, firmy se po těchto lidech shání.

Jak je tedy možné, že dříve byl o vyučené lidi kladen vlastně stejný zájem jako o vysokoškoláky, ale dnes sežene člověk s titulem mnohem hůře práci, a ještě s nižším finančním ohodnocením než třeba truhlář. Dá se tato statistika navzdory studiím považovat za férové řešení?