Tostaf

Existuje dozajista celá řada rozmanitých důvodů, proč by měli lidé vyrážet někam do světa. Proč by neměli prosedět celý svůj život od narození až do smrti doma, tam, kde se narodili, aniž by se podívali dál než za humna. A když jsou tedy pro cestování důvody, je logické, že se mu my lidé oddáváme a že vyrážíme třeba i do těch naprosto nejnepředstavitelnějších míst, jaká kdy jenom mohou někoho z nás napadnout.

Je logické, že kdekdo z nás někdy vyrazil, vyráží nebo vyrazí do vysoce vyspělých zemí světa. Jednak je to dobré v tom, že tam našinec snad ani nemůže ničím strádat, a když už, tak snad jedině steskem po domově, a současně je možné se tam něčím důležitým inspirovat a pak tím vylepšit i život u sebe doma. A – proč si to nepřiznat – může být takovéto cestování třeba i ekonomicky výhodné.

A že to vypadá, že tedy nemá smysl cestovat do chudších, zaostalejších končin, kde takové možnosti nejsou, kde se nedá zdokonalit a může tam být i celá řada záležitostí, jež cestovateli zkomplikují život? I na tom je kousek pravdy. Ale i zde se lze nějakým způsobem realizovat, i tady se můžeme něčemu přiučit. V takových zemích zase často nebývá hektický život a lze si tam tedy lépe odpočinout, a je možné si tam uvědomit, že nejsou hmotné statky vším, co my lidé potřebujeme, a že je někdy neustálá honba za penězi náš život negativně ovlivňující.

A to není ještě ani zdaleka všechno, co nám může cestování dát. Můžeme toho na cestách blízkými i vzdálenějšími končinami zjistit klidně i daleko víc. Můžeme poznat třeba i skutečnost, že jsou snad všude na světě dobří lidé, kteří jsou ochotni i nezištně pomoci. A to je samozřejmě důležité zjištění. Protože to dává naději na to, že není lidstvo nenávratně zkažené a ztracené. Což je pocit, který lidé nejednou mají a pro který se mnoha z nás nežije zase až tak dobře.